Cestujeme na SEVER 2017 (23.6. - 2.7. 2017, 4096 km)

Den 1.

(Příbram - Praha - Wroclaw - Domasławice)

Vyrážíme s Ondřejem ve 14:30h z Příbrami a sraz s Milanem máme u letadla za Mladou Boleslaví. První den, plni sil a dobré nálady, se shledáváme, fotíme a jedeme dál. Spát chceme v mobilních domech, volno mít přeci musí, kdo by jel v Polsku do kempu. Asi všichni Poláci ,-). Stany se ale všude vejdou a po zápise v recepci jdeme stavět.

Po vypití pivních zásob a okoštování slivovice jsou nápady nejlepší. Fotky s více hlavami, to bude něco... Vydrželo nám to hezkou půlhodinku a po prodebatování všeho moc důležitého jdeme spát. Asi je to polský kolorit, hrát v autě co nejhlasitěji muziku do rána a čím víc aut, tím víc muziky ,-). Zajímavé je, že v 6 ráno byli slyšet jen ptáci ,-).

Ubytování:
Domasławice campus (120 zlo/ 3 stany, osoby, moto, GPS: 51.403330, 17.521041, http://domaslawice.pl)

Zápisy z itineráře:
Varšava, kolony v sobotu, jak to asi vypadá v týdnu. Citroen C3, ostře na brzdy u svodidel. Rovina, rovina, značka, rovina. Diskotéka do rána, 2x6 piv padlo. Pumpa na dálnici po 70 km - Zavřená. Přeškrtnuté Pb na označení benzínu 95, neznamená, že nemají benzín ,-).

Den 2.

(Domasławice - Warszawa - Lomza - Alytus - Vilnius)

Kdo jste kdy jel přes Polsko, ví, že jedete, jedete, pozor zatáčka a jedete, jedete rovně. Abych jim nekřivdil, mají tam také hezká a zajímavá místa, ale pro nás to byl jen přejezd co nejdál, nejlépe do Vilniusu v Litvě. Poprvé nám na cestě začalo pršet, ale s tím se musí na severu počítat, i když jsme teprve v Polsku ,-).

Na dnešní noc máme v plánu spát ve Forest Hostelu. Asi nejznámější z Vilniusu, kousek od státu bláznů, básníků a alkoholiků, Užupisu. Ocvočkovaná slečna v recepci se zdá být milá, do té doby, než zjistí, že jsme hejskové z ulice, co nemají zaBOOKOVÁno. Pravda, vypadá to tam moc hezky, všude spousty lidí a atmosféra je skvělá. Nicméně se nezachovala vyloženě nefér a vytiskla nám seznam dalšího ubytování v okolí.

Co teď..., aby to bylo trochu zajímavější, začalo opět pršet. Tedy lejt jako z konve a schováváme se pod balkon k díře pro kočky do sklepa. Na netu lustrujeme webovky z mokrého papíru a po zvážení vybíráme dle zajímavého názvu, Hostel Fabrika ,-).

Vyfásli jsme pokoj se třemi palandami a doufali, že k nám už nikdo další nepřijde. Posilněni slivovicí vyrážíme na procházku do Užupisu. Nečekaně prší, ale odnášejí to jen kluků ponožky v sandálkách, které po chvíli sundavají ,-). Užupis je jistě zajímavý, ale my jej tentokrát prošli, chvilku okouněli a šli zmoklí zpět.

Noc byla v pohodě, nově příchozí Voloďa byl zvyklý spát po takových podnicích a Fabriku chválil. Pak odešel, k ránu přišel a vstal dřív než my. Kde byl, co dělal, snad radši ani nechceme vědět ,-).

Ubytování:
Hostel Fabrika (12 euro/osobu, GPS: 54.688479, 25.276270, http://www.fabrikahostel.com)

Zápisy z itineráře:
Forest Hostel - rezervace? Ne, he, smůla. Cikánov. Úzkopička. Procházka v dešti a v pantoflích. Litva - čápi, roviny, vítr, radary, hybridy, elektromobily a všude kostel. Martin skóre mrtvých ptáků 0, tak zkusil skoro svézt srnku. Voloďa na pokoji.

Den 3.

(Vilnius – Kaunas – Klajpeda - Nida)

Loučíme se s Vilniusem se sluncem. Den začíná dobře, vydrž slunce, vydrž. Přes Litvu se jede dobře, místní dodržují rychlost jako my, tak to uháníme celkem svižně ke Kurské kose podél hranic s Ruskem. Ale překvapením byl zpomalovací retardér, který se najednou zjevil, až obě kola byla ve vzduchu ,-). Všude jen stromy, sem tam auto, tak se nám skokánky postaraly o zpestření dne a přehopsali jsme jich až dost...

Po skokáncích začala zase nuda, ale schody vedoucí na kopeček hned vedle silnice nás vytrhly ze stylu rovinka, rovinka, rovinka a vyšlápli jsme si na místo, kde býval hrad Seredžiaus piliakalnis. Hezká vyhlídka na řeku Němen nás probrala a pokračovali jsme dál.

Jsme na Kurské kose, super.. Jen co najdeme duny, pofotíme, namíříme si to do kempu pod stan. Myšlenka dobrá. Přijíždíme k dunám, sesedáme z motorek a začíná zase chcát. Postupem celého výletu se to stalo stálým pravidlem. I přesto jdeme něco kolem dvou kilometrů pěšky na nádherné místo, které... je prostě nádherné ,-).

Čím jsme blíže kempu, tím více prší. Záhadné pravidlo. Na místě už leje tak, že stavět stany je holý nesmysl a se vděkem bereme pokoj v hotelu. Po sprše a hození se do gala samozřejmě pršet přestalo. Tak jdeme na procházku k moři, ať vidíme z kosy alespoň něco se sluníčkem. Ručníky dvou soukmenovců mě nepřesvědčí o tom, že bych si ho měl vzít také, vždyť potkáváme lidi v péřovkách... Fotky mluví za vše, dva úchyláci běhají po pláži na ostro a třetí je fotí, alespoň oblečenej ,-). Kýčové fotky západu slunce se fotily sami, moc hezká pláž.

Ohřívat večeři na plynovém vařiči pod kouřovým čidlem v pokoji asi není dobrý nápad, ale zřejmě nefungoval, nebo jsme dobří kuchaři a nic z konzerv nepřipálili.

Ubytování:
Nidos kempingas (80 euro/pokoj, GPS: 55.298692, 20.982544, http://www.kempingas.lt)

Zápisy z itineráře:
Neplánovaný výšlap na kopeček, exhrad. Retardér = skokánek ,-). Kurská kosa, líheň komárů. Vaření v hotelovém pokoji. Litevský dabing ála Ondřej Hejma - Miloň -> To je asi pro ty dementy hluchý nebo slepý. Martin - Já letos celej den psal = Překlad: Celý den jsem pil ,-). Koupačka v Baltu. Litevský trojboj - Argus, slivka, kafe. Lamy u silnice na zahradě.

Den 4.

(Nida - Klapieda - Šiauliai - Jelgava - Riga - Valmiera - Ezerpriedes kempings)

Dnešní den je ve znamení "Nauč se rychle oblékat nepromok" a ještě k tomu opakovaně. Mraky letí stejně rychle, jako my jedeme. Jsou vidět na silnici stíny a dá se podle nich fajn udržovat rychlost. Po příjezdu k hoře Křížů se potvrzuje pravidlo "Vyndej foťák, začne pršet", ale i tak jdeme na zajímavé místo, které je symbolem utrpení a neporazitelné víry v boji se sovětským molochem.

Obdoba se děje u televizní věže v Rize. Na chvilku vylezlo sluníčko, fotoaparáty jako by ožily a jedeme dál. Nevím kolik přesně mají v Lotyšsku zatáček, pět? ,-) Samozřejmě víc, ale tak pět jich potkáte během hodinového přejezdu.

K večeru přijíždíme do dnešního cíle, Ezerpriedes kempings. Chatka na přespání připomíná kůlnu na nářadí, ale to vůbec nevadí, spali jsme v horším, daleko horším a naopak tohle je to hezké na cestování, alespoň dle mého. V recepci kupujeme místní mok a pomalu se propíjíme zvláštní chutí ke spánku...

Ubytování:
Ezerpriedes kempings (36 euro/chatku, GPS: 57.733072, 25.292083, http://ezerpriedes.lv)

Zápisy z itineráře:
Milan: Tady se ani v létě nemůžou vykoupat, to je země na hovno ,-). Opět čápi a k tomu i lišky. Buď to bylo málo, nebo to bude hodně...

Den 5.

(Ezerpriedes kempings - Rujiena - Karksi-Nuia - Viljandi - Mao - Tapa - Kadrina - Kunda - Tallinn)

Ha, dnes jedeme ke Kundě... Celkem daleko, ale v tu chvíli je vzdálenost relativní ,-)). Zatáčky nás provázely až k místu zaslíbenému, kam jezdí z cizinců pouze Češi, co asi místní nikdy nepochopí, kde je dokonce kundí deníček s krabicí na talismany.

Fouká takový vítr, že nejde poznat kdy a zda něco z mraků spadne. Posilněni místním pivem předchozího večera jsme zabookovali spaní v Tallinnu v Liikuri Apartments. Levnější než stany v kempu a ráno brzy vstáváme na trajekt, tak se hodí i lokalita vedle přístavu. Ale že to bude byt ve věžáku, to jsme nepředpokládali ,-). Na druhou stranu, vše nové, majitel naprosto v pohodě, motorky na dvoře za automatickou bránou pod kamerami, co víc si přát.

Tallinn je zajímavé, moderní město. Procházka k přístavu byla příjemná změna ze sedadel a pizza s plody moře, kde se z nějakého záhadného důvodu objevil ananas a zelená paprika, byla asi tradičním pokrmem ,-).

Ubytování:
Liikuri Apartments (39 euro/byt, GPS: 59.439316, 24.812030, www.booking.com)

Zápisy z itineráře:
Stalo se toho tolik a v ÍtíKu fakt nic nemáme? ,-)

Den 6.

(Tallinn - Helsinky - Pikkala - Inkoo - Fagervik - Fagernas - Vastervik - Raasepori - Trollanovda - Viksvidja - Halslahti - Sauvo - Piikkio)

Budíček, káva, oblékání a šup na trajekt. Tak rychle to zase nešlo, ale už připlouváme do Helsinek, stojíme na horní palubě a sledujeme, kam to parkne. Ale nějak se s tím ten kapitán crcá... Co dělá, vždyť jsme tu měli dle řádu dávno být a vyjíždět. Stačilo se otočit. Nikde ani noha... Výtah nevýtah, po schodech kvapíkem seskakujeme k motorkám, kde už vykládka probíhá plným proudem. Stane se, no ,-).

Proč budeme spát v kempu za nehoráznou cenu, když můžeme spát na divočáka? Tak tahle věta trochu rozhodila klid v naší skupině ,-). Demokracie se v tuto chvíli hodila a jediný oponent rezignoval. Spát můžeme třeba někde tady, ukazuji na mobilu a jet můžeme podél pobřeží. Za celou cestu nejkrásnější svezení. Nádherné a to nepřeháním, silničky, horizont střídá horizont, pravá, levá, úzká cesta, sem tam díra, ale po předchozích plackách jako na horské dráze, orgáč...

První tip na spaní nevyšel. Místo hezké, ale vše zarostlé kromě příjezdové cesty ke srubu a tam jen auto, bez lidí, takže se nedalo ani zeptat, zda tam můžeme stanovat. Přejíždíme do vedlejší zátoky a to je trefa do černého. Zhasínáme motory, okukujeme okolí, hledáme místní z přilehlé zahrady se stavením, ale nikde nikdo. Se stany otálíme, zatím povečeříme a třeba se někdo objeví. Přijelo auto, sledujeme kde kdo je, kostkovaná košile šla asi domů. Je dost hodin, jdeme postavit stany, to už by nás někdo vyhnal. A taky že jo. Malý klučina si to špacíruje k vodě s prutem a vylekaně na nás kouká. Nahodí a jde rychlým krokem domů. Během chvilky vidíme, jak si to k nám směřuje maminka a tatínek kluka. To už ovšem máme postavené stany. Jdu jim s úsměvem naproti, to se zdá jako dobrý krok, i když nestačil. Výslech, soukromý pozemek, projetí přes soukromý pozemek, neuvěřitelné, drzé a tak dále a tak dále. My jsme zastavili a hledali někoho z místních, abychom se zeptali, ale tam vážně nikdo nebyl. Vážně? Vážně... My vám zaplatíme, potřebujeme přespat jen jednu noc a brzy ráno odjíždíme na trajekt, žádný nepořádek, žádný oheň. O peníze vůbec nejde! Chvilku tichu, trochu Finštiny mezi manželi a otázka: Odkud jste? Od té chvíle bylo jasno, že tu dnes spíme ,-). Nevíme koho čekali, možná by Němce hnali, nevím, ale nás se nakonec zeptali, zda něco nepotřebujeme a po hoďce přišli znovu pokecat, úplně v klidu i s dětmi.

Před spaním padla další zásoba slivovice a ta mě přesvědčila splnit slib, že se letos vykoupu na cestě v moři. My jsme totiž nebyli u jezera, jak jsme se domnívali, ale u Baltu... Trochu bahňák, nicméně jsem byl pod vodou a s lehkostí jsem vyšel z vody s vědomím, že v ledovém Švédsku už nebudu muset plnit ,-).

Komu nevadí usínání za světla, nepochopí. Já usnout jen tak nedokázal. Před půlnocí jsem šel na záchod a koukal na mě měsíc i labutě, ale po tmě ani vidu...

Ubytování:
Na divočáka (soukromý pozemek, krásné místo, ale nejezděte tam, s majiteli jsme se nakonec domluvili, ale...)

Zápisy z itineráře:
Ten jede jako kripl, to je fakt kripl, tady můžou řídit i kriplové. Spaní na divoko - pojeb, ale nakonec popovídání a zjištění, že jsme vlastně u moře. 2. Listerine padl během večera. Martin byl tak nažhavenej, že dal koupačku. Vedlejší silničky - paráda, levá, horizont, pravá, horizont, váže delší pravá...

Den 7.

(Pikkio - Turku - Stockholm - Sodertalie - Nykoping - Norrkoping - Vimmerby - Malilla - Virserum - Aseda)

Ráno 6,5 stupňů, nic moc. Ondřeje spacák do +14 je lehký a malý, důležitá přednost na cestu na Sever ,-). Na trajekt přijíždíme včas, jen nevíme, kde kotví ten proklatej Tallink. Pár koleček po přístavu až se Ondřejovi rozsvítí, že někde viděl jiný název, který viděl i někde tady. Moudrý z toho jsme nebyli, ale měl pravdu, Tallink jede z... už nevím jak se to jmenovalo.

Našli jsme si dobré místo na pohovkách na horní palubě, překryté, takže na nás ani nepršelo, ani nefoukalo. Cesta byla dlouhá, spaním šla krásně zkrátit, dokud nezačal hrát místní Sinatra na kytaru za našimi hlavami.

Vylodění jsme tentokrát nepodcenili a hezky pěkně se dostáváme ze srdce Stockholmu po dálnici. Sjíždíme na vedlejší, což znamená tříproudá silnice, kde se po určité vzdálenosti střídají dva pruhy v daném směru. Skvěle vyřešené... Spaní je na divočáka, někde o vody. Přijíždíme k jezerům, ale všude jsou zákazy. Je deset hodin večer, pořád světlo, neprší. Navrhuji hledat jinde, jsem přehlasován, jede se dobře, jede se dál. Fakt se jede dobře, tak proč ne. Jenže! Začíná zase chcanec a co čert nechce, padne tma. Takže, lejavec a tma = špatně se dá najít spaní. Jízda nic moc, nemá cenu dojet až k vrakům aut, které byly dalším cílem, ale až na další den, dokonce odpoledne a následné spaní. No nic, stalo se, přepálili jsme to, což se nestalo poprvé, ani naposledy ,-). Necelých sto kilometrů před cílem jsme sjeli na odpočívadlo a za stálého deště stavěli stany, čistili si zuby a šli kolem druhé hodiny ranní spát.

Ubytování:
Na divočáka (Odpočívadlo u silnice)

Zápisy z itineráře:
Dlouhá plavba trajektem - probuzení živou hudbou. Noční přesun, hodně mokrá noc. Noční humus.

Den 8.

(Aseda - Vaxjo - Ryd - Marklunda - Lund - Malmo - Kodaň)

Mokré ráno, někde ještě mokřejší. Balíme stany spacáky a nevím jak je to možné, ale Ondřej i Milan jsou durch ,-(. Operativně měníme plán a posílám info Kubovi s Terkou, kteří žijí v Kodani, že se můžeme zastavit na domluvené setkání o den dříve ,-).

Prší pořád, i tak jedeme směr vrakoviště aut v lese, kde zastavujeme a jdu fotit. Nemá smysl místo popisovat. Pro někoho hromada šrotu, pro mě ráj pro foťák.

Moc jsem si přál vidět most z Malmo do Kodaně, vždyť v tom seriálu tak hezky vypadal. Jeli jsem přes něj, to ano, ale vidět moc nebyl... Setkání s přáteli bylo super, ještě jednou děkujeme a těšte se do Čech, už se na vás připravujeme ,-).

Ubytování:
Kodaň (U přátel Kuby a Terky, děkujeme za super večer a teplo domova ,-)

Zápisy z itineráře:
Jsme celkem vyšťavení, v ÍŤ opět nic není... ,-)

Den 9.

(Kodaň - Gedser - Rostock - Berlin - Dresden - Praha - Příbram)

Snídaně a káva nám dodala sil, předpověď počasí i aktuální také, ale k cestě k domovům. Znamenalo to zkrátit celý výlet, ale nemá smysl jet kamkoliv, když furt leje a lejt bude. Trajektem do Rostocku jsme si cestu pokrátili tak, že jsme se opravdu ještě ten den dostali domů, do Čech, do Příbrami ,-). Byly chvíle, kdy jsem tomu po cestě nevěřil. Tak moc pršelo, že auta zastavovala a prostě odmítala jet dál. Ale co my tam, na motorkách, jedeme a doufáme, že nepotkáme nikde tak velkou kaluž, co nás spolkne ,-).

Ubytování:
Doma

Zápisy z itineráře:
Doma už jsme nikdo nic nepsal, jen horká vana, pívo a postel ,-)

Za 9 dní jsme projeli 9 zemí, kromě domova, ale takhle to lépe zní ,-). Najeli cca 4100 km, kdy jsme si dali první dva dny a poslední jeden den nálož, tak to pak nemuseli být dostihy. Cesta do Estonska je dlouhá, snažili jsme si ji okořenit zajímavostmi, ale i tak bylo rovinek více než je zdrávo. Motorky sem tam zakašlaly, ale nic vážného, v pořádku nás dovezly domů. Díky Ondřejovi a Milanovi za společnost, jsou to hoši do nepohody ,-).