Den 1.

(Příbram - Sedlčany - Tábor - Brno - Bratislava - Budapešť - Feketic)

Tři roky jsme nikde nebyli. V Bulharsku bylo spousty lidí, ale hlavně u moře. A co hory, jsou tam? Celou cestu nás provázeli, i když né hned den první. To jsme s Ondřejem vyzvedli Milana v Sedlčanech a pádili směr Slovensko.

Na čerpačce u Pelhřimova na nás čekal Jiří a po zdravici nám předal cenný dar. Slivovici od souseda, co dopřávala nám při cestě důležitou očistu. Jirkovice měla i příbuzné co jí pomáhaly, samozřejmě :-D.

Cesta ubíhala dobře a vyhrála varianta delšího přejezdu. Ubytování jsme našli v Srbsku za hranicemi, v kempu Pipac. Trochu stranou, trochu Bubu, ala sprchy mají a záchod evropský, takže vše v pořádku :-). Zjistili jsem, že stany a ostatní nutné propriety ke spaní venku máme. Důležité zjištění, pro další dny :-D.

Paní domácí nás láká do bazénu, ale chceme poznat místní život a jdeme radši do přilehlého městečka a řešíme u baru, kolik euro za pivo, že fakt nikam měnit nepůjdeme. Holky jsou v pohodě, krapet si narazí, ale je to první den, první večer na motorkách a žízeň je na místě.

Spaní ve stanu mám rád, těším se na další večery, dobrou :-D.

Ubytování:
Camping Pipac (15,- euro/ 3 osoby, GPS: 45.6582383N, 19.7079064E)

Zápisy z itineráře:
Pneuservisák na dálnici.

Den 2.

(Feketic - Bělehrad - Sofie - Borovets)

Probuzení ve stanu bylo nečekané, ale kupodivu jsme všichni v plné síle, zabalené věci jsou na motorkách během hodiny a po vydatné snídani (tuším, že to byly kaše a sušeny) jedeme dál, vždyť dnes už budeme v Bulharsku :-D.

Srbsko projíždíme v poklidu a pořádný adrenalin nás čeká až na hranicích s Bulharskem. Hranic už máme za sebou dost, ale tady to byla kolona až do pekla. Naštěstí nejsme v Anglii a nehrozí žádná žlutá kachnička, a tak varovky zběsile blikají a pomalu si to šineme kolem naštvaných obličejů k čáře. Tohle poctivě čekat, ve vedru a moto mundůru, to si říkejte v autech s klimatizací co chcete, čekat fakt nebudeme.

Ubytování máme domluvené v hotelu Villa Park Luxury Studio na dvě noci, jelikož jdeme zítra na nejvyšší horu Musalu a kdo by chtěl po výšlapu spát ve stanu? Mário je skvělej člověk, ubytování je dobrý, motorky v garáži a ještě nás stihl vystrašit, že to půjdeme minimálně 15 hodin, že je to fakt kopec a Gondolou to bude lepší :-D.

Nutná sprcha, civilní oblečení a honem na večeři. Směr máme dobrý, restaurací a bister všude plno. Jdeme kolem prostornějšího kuchaře, co na grilu kouzlí s klobásama a čímsi, otočí se na nás a hned nás zve ke stolu. Ptám se česky: "Máš to dobrý"? Ukázal si na břicho, víc nebylo potřeba :-D. Sedíme u stolu, vybíráme dle gramáže a panečku, to je ale žrádlo :-).

Ubytování:
Villa Park Luxury Studio (900,- Kč/ 3 osoby, GPS: 42.2703500N, 23.6054053E)

Zápisy z itineráře:
Hranice peklo. Na pumpě nešel net a tedy ani karty. Záhada č. 1: Je to plynovod? Záhada č. 2: Proč má každé 4. auto švýcarskou spz?

Den 3.

(Borovets - Musala - Borovets)

Hlavní cíl cesty je tady. Upřesním, jak koho cíl cesty :-D. Snídani si dáváme v hotelu, informováni o zimě na vrcholu se oblékáme, do baťohů házíme nezbytnosti a vyrážíme. Ondřej testuje místní techniku a využívá Gondolu k přiblížení k vrcholu, já s Milanem šlapeme pěšky. Je fajn, že si každý může vybrat a nádherné výhledy si užije víc lidí.

Když jsme za první polovinou 14 kilometrového výšlapu, přichází zpráva od Ondřeje, že je na místě. I s Gondolou to ale prý stojí za to, posledních pár kilometrů se nejde, ale spíš leze.

První polovinu jdeme v lese, chládek je příjemný, tempo pro Milana pomalé, pro mě maximální :-D. K jezerům to jde dobře, dáváme svačinu a žasneme, kudy vede další cesta. O tom nám psal Ondřej, dobrá kamzíkovka...

Potkáváme se všichni asi dva kilometry před cílem. Ondřej někde vytratil palubní lístek, tak si šlápne do pedálů a půjde dolů pěšky. Milan nasazuje tempo indiánského běhu a já si oddychuji a jdu svým, kancelářským tempem :-D.

Každý si to vyšláp po svém a snad i pořádně užil. Výhledy jsou nádherné, pocit dosaženého cíle uspokojující. Povinné focení, svačina, odpočinek a jdeme zpět. Dolů to jde dobře. Zvolili jsem cestu zleva kolem jezera a ač se zdála při výšlapu dle pohledu horší, příště bych zvolil tu samou i cestou nahoru. To jsou ty zkušenosti :-).

Na pokoji nás přivítal vyvoněnej Ondřej, tak alou do sprchy a jdeme na jídlo. Místo stejné jako včera, jídlo opět výborné, jen ta únava krapet větší...

Ubytování:
Villa Park Luxury Studio (900,- Kč/ 3 osoby, GPS: 42.2703500N, 23.6054053E)

Zápisy z itineráře:
Nic, vážně nic, bylo to velký :-D.

Den 4.

(Borovets - Sofie - Loveč - Letnitsa - Krushuna - Gabrovo)

Moc jsem nespal, svalovka jak vyšitá... Ale snídaně opět dobrá a v plánu máme vodopády a komunistickej monument.

Nejsme zrovna velmoc vodopádů, ale tohle... Jako jo, teče tam voda a když prší, bude to asi lepší hitparáda. Karty u vstupu neberou, eura také ne, ale v blízké hospodě nám bez problému smění, samozřejmě za ten nejlepší kurz pod sluncem i s vodou v plastu :-).

Je vedro, strašný vedro... Komoušskej monument necháváme na další den a hledáme ubytování v jeho okolí. Fotky na Bookingu hezký, louka a nové postele, co víc si přát. Přijíždíme na místo a tak krásnou, historickou bytovku, jsme si přesně přáli :-D. Ale vše čisté, jen to poslední patro bez výtahu nás zase rozpohybovalo s věcmi.

Karty neberou nikde v okolí, eura také ne, tak jsem večer odkázáni na zásoby slivovice a zbytky jídel. Pestré to bylo, to ano :-D.

Ubytování:
Gabrovo Ivka (600,- Kč/ 3 osoby, GPS: 42.8559872N, 25.3402692E)

Zápisy z itineráře:
Milan: Ať už se jdu poblejt, ať můžeme jít ven. Záhada č. 3: co je trojúhelníková značka s černým kolečkem uprostřed. Záhada č. 4: Systém semaforů... Martinovi nedobíjí telefon, tak si Ondřej hraje na bludičku.

Den 5.

(Gabrovo - Buzludzha Monument - Sliven - Burgas - Primorsko)

Nejsme komouši. Ale vidět na vlastní oči Buzludzha Monument je monumentální... Až se nutí myšlenka, že je škoda takové dílo nechat pustnout. Chápu však spojitost s minulostí a nechuť pečovat o cokoliv, co vám jí připomíná.

Pokud se oprostíte od šedých myšlenek, je to neskutečné dílo a je jedině dobře, že se na základě žádosti podané Nadací projektu Buzludzha Dory Ivanové na začátku roku 2017, dne 16. ledna 2018, Europa Nostra oznámila zařazení Pamětního domu v Buzludzha na svůj nový užší seznam „12 nejohroženějších památek v Evropě“. Getty Foundation v Los Angeles oznámila grant ve výši 185 000 dolarů. Budova je dle technického průzkumu konstrukčně zdravá, alespoň částečně díky stavebnímu plánu a stavebním technologiím, které byly „výjimečně pokročilé na svou dobu“. Nechť se dílo podaří a až někdy pojedeme kolem, pustí nás i dovnitř :-).

Jsme v polovině našeho putování a je na čase si trochu dáchnout. Azimut ukazuje směr moře, konkrétně jsem vybrali Primorsko. Proč? Prý méně lidí, ale těch je všude u moře jako blech a nějaký cíl potřebujeme.

Kousek od pláže, vychlazený pokoj, bazén, co víc si přát? Jde se k moři :-).

Ubytování:
Stamopolu Lux (1840,- Kč/ 3 osoby a parkování v garáži, GPS: 42.2721167N, 27.7537514E)

Zápisy z itineráře:
Cesta k Buzludzha Monument - opravujeme stylem, že z díry uděláme ještě větší :-).

Den 6.

(Primorsko)

Koupání, hodně i málo lidí, místo pro relax i noční, bujarý život...

Dnešní den je opět bez motorek. Procházíme ulice, nakupujeme dárky a válíme se v moři. Čechů je tady více než hodně, ale není se čemu divit. Moře hezké, ceny dobré, sem tam nuda pláž (prošli jsem jí čirou náhodou, dokonce dvakrát :-).

Opět znavení a hlavně přežraní objevujeme hlavní ulice, kde to teprve večer žije. Ale chybí energie, tak je jen procházíme a jdeme spát...

Ubytování:
Stamopolu Lux (1840,- Kč/ 3 osoby a parkování v garáži, GPS: 42.2721167N, 27.7537514E)

Zápisy z itineráře:
Milan jde netypicky v hospodě poprvé na chcaní. Porce smažených ryb, co nikdo, krom Milana nesežere. Kamenica - bez chuti. Zagorka žádná sláva, Burgasko taky celkem o hovně, jdeme na Jirkovici :-). Večer ve 22:00 zjišťujeme, jak je Primorsko velké a jak to tu žije. Kromě huby a rukou už máme spálená i záda a ramena.

Den 7.

(Primorsko - Burgas - Plovdiv - Trigrad - Dospat)

Zpět do sedel, příští stanice Ďáblovo hrdlo! Projíždíme Triglavským kaňonem a jeskyni hravě nacházíme. Lidí tak akorát, tak jdeme rovnou pro lístky. Jazyková bariéra s jejich psaným ceníkem z nás udělala děcka :-D. Ano, dali jsem dohromady 15 šušňů a s vědomím, že to stačí, jsme chtěli dovnitř. Až přivolaný průvodce to schválil, že nemusíme čekat na celou výpravu, jelikož bude stejně v jejich rodném jazyce a ať si to užijeme KIDS. A áno, jsme kids, jelikož jsem měli jen na dětské vstupné :-D.

Bundy jsem nechali na sobě a udělali dobře, hezky vychlazená díra na 12 stupňů nás spolkla a po hodině zase vyplivla na jiném místě. Návštěva za to stála, celé okolí je nádherné.

Kousek vedle je vyhlídka, ale zdá se, není úplně tak vedle silnice a vyhrála volba The Devil's Bridge Rock Formation. Co že to? Super schody a chodníčky, co jsou stlučené z větví a táhnou se po boku skal do výšky až do nebe... Něco pro Milana :-D. Ondřej po pár metrech vyhlásil vzpouru, jel natankovat a zajistit klidné spaní. Milan, jakožto nejlepší sportovec z nás, narazil ale na své maximum. Ony totiž ty špricle i zábradlí jsou takové, balkánské :-D. A představte si Milana ve výšce 30 metrů, který vidí pod sebe na říčku s kameny a další chodníčky skrze kynklající se chodníčky pod nohama... Myslel jsem že se výšek nebojím a šel jsem ještě dál, výš. Ale je to takový adrenalin, že jsem šel hooodně opatrně. Zkusil jsem se dostat ještě o pár pater výš, ale dle infa to bylo ještě tak hodina a půl, tak jsem šel zpět k Milanovi. Hezké to bylo, hned za Musalu to řadím.

Ondřej mezitím našel ubytování a hned po příjezdu, odnesení věcí do nejvyššího patra a sprchy, jdeme na večeři do místní restaurace, co nám pan domácí poradil. A dobře poradil :-).

Ubytování:
Къща за гости Станоеви (750,- Kč/ 3 osoby, GPS: 41.6511358N, 24.1626161E)

Zápisy z itineráře:
V jeskyni nemáme prachy, tak máme dětský vstup. 39 stupňů. Ondřej je mrtev, tak jede dřív na ubytko a chytne jedinej déšť. Ubytko opět až nahoře, véča fajnová. Záhada č. 5: Není třešňovice?

Den 8.

(Dospat - Bansko - Delchevo - Makedonska Kamenica - Skopje - Priština - Pejë)

Dnes máme před sebou průjezd dvou hranic, do Makedonie a do Kosova. V Schengenu žádný problém, ale tady jsme o vesnici vedle :-). Nakonec nebylo tak zle, na hranicích neexistují kolony motorek a do Kosova jsme nejdřív přejeli, pak odstavili motorky vedle budky a šli udělat strachovky. Na stránkách MZV ČR píší: Cestování na sever Kosova se v současné době nedoporučuje vzhledem k možným bezpečnostním incidentům a celkově k vysokému napětí v této oblasti. Zaregistroval jsem nás do Drozda, ale přes veškeré obavy, nebylo se ničeho obávat. Vše bylo v poklidu, nikdo si nás nevšímal (kromě žebrajících dětí, těch tam je strašně..). A noční život v Peje? To je něco, řeka lidí korzuje ulicemi, mezi nimi kličkují skútry, venkovní restaurace plné lidí, muzika burácí... Veliké překvapení pro nás, jak se tady žije.

Ubytovaní jsme v hotelu Karagaq. Asi nejluxusnější ubytování za celou cestu, ale za rozumné peníze a snídaně, hm... Česky mluvící provozák nám dal tolik tipů na zajímavosti, že si to zaslouží třeba někdy další návštěvu. Jen provoz v úzkých ulicích je pro silnější povahy. Pokud bych měl hodnotit Balkán, tak Albánci jsou Albánci. Bulhaři jsou fakt Bulhaři a co ti dokáží, to se jen tam nevidí. A Kosovo... Mno prostě plné silnice všeho a není kam se vecpat a v tom vedru nezbývá nic jiného, než si zanadávat...

Ubytování:
Holet Camp Karagaq (50 euro/ 3 osoby, GPS: 42.6533686N, 20.2887258E)

Zápisy z itineráře:
Odpolední provoz v Peje - Bombaj. Výšlap na farmu - kurva krpál. Večer to na hlavní třídě ožívá. Milion žebráků. Šikovný malý kluk v restauraci. Peja je pitelná, ale jen 330 ml.

Den 9.

(Pejë - Rožaje - Novi Pazar - Čačak - Bělehrad - Palić)

Příjemné rozloučení v hotelu, poslední zastávka v Kosovu u vodopádu a nádherná silnice, klikatící se k hranicím do Černé Hory.

Po těch dnech jsme už celkem znavení, tak kotvíme ještě před hranicemi. Ale ne u vybraného. Nejdřív to překazila Ondřeje navigace, která nás poslala na druhou stranu jezera. Pak poslední dva kilometry, které byly skrz pole kde nebyla hlína, ale písek a cesta byla v hlubokém, jemném písku. Nakonec přišlo z ubytování info, že došlo k nějaké havárii a nepřijmou nás. Naštěstí :-D.

Rychlý výběr na Bookingu a už hledáme ve vedlejším městě vilu Regina. Je tak trochu schovaná a dámy jsou celkem přísné. Nakonec házíme věci do pokojů, sprcha a úprkem na jídlo. Disko pizzu jsem přešli, ale motorkářskou Corleone už obýváme. Jsme na ulici, kde motorka do omezovače není problém, ani jízda po zadním není ničím výjimečná :-).

Objednáváme pizzu. 28 cm je malá... Dám si 50. Já taky. To nesežerete, já si dám malou. Kdo co říkal, si asi dokážete domyslet sami :-D. No ale on ten třetí měl pravdu... Když donesli první, velkou pizzu, vrchní se hezky bavil našimi pohledy. Nakonec jsme se domluvili, aby dal druhou do krabice k odnesení sebou. Ale i do druhé jsme se zakousli a poctivě jsem počítali Milanovi dílky, páč celou dobu tvrdil, že ji sežere... Nesežral :-D. I díky tomu jsme toho poslední večer moc nepopili a s plnými pupky šli spát.

Ubytování:
Bed and Breakfast Vila Regina (66 euro/ 3 osoby, GPS: 46.1010517N, 19.7618986E)

Zápisy z itineráře:
Vedoucí hotelu je super pán, co nám poradil vodopád. Ondřej málem 2x sestřelen Černohorci. Super cesta z Peje k hranicím. Černá Hora v rekonstrukci, samá prašná cesta a offroad. Pikolík nás chtěl poslat zpět, že prý road is closed. Ubytko v Srbsku, ke kterému se nedá dojet a pak nás ještě vyfakovali. Hledání Vily Regina. Mega PIZZA na závěr.

Den 10.

(Palić - Budapešť - Bratislava - Brno - Humpolec - Tábor - Příbram)

Je tu poslední den našeho putování. Máme to přes 700 km a cestou toho moc nenamluvíme. Každému se hlavou honí zážitky posledních dní a za sebe říkám, že to byly skvělé dny. I díky mému rozbitému telefonu, který nedobíjel (a tím mi nefungovala navigace), jsem si užíval cestu úplně jinak. Koukal jsem sice na značky, ale jinak neřešil kde a kdy odbočit, jak daleko to je, kam vlastně jedeme, jen si užíval cesty jako takové. Vše má své a je fajn si vyzkoušet i tu druhou stranu :-D. Nervózní Němce i Poláky na hranicích jsme objeli i za pomoci motorkáře z Polska. Cesta utíká dobře, sem tam tankujeme, jíme, nespíme :-).

Loučení na odpočívadle, focení a nečekaně včasný návrat domů...

Díky parťáci za fajn dovolenou a tím jsme téměř uzavřeli cestu po Balkánském poloostrově. Schází jen Turecko (Evropská část), ale to si zaslouží víc času, ne jen přejet na chvilku hranice.

A kam příští rok? Někam, kde jsme ještě nebyli... Turecko, Norsko, Andorra, Španělsko, Portugalsko? Nevím, ale někam určitě :-D.

Ubytování:
Doma

Zápisy z itineráře:
Nic